Je tomu už nejméně dvacet let, kdy mi maminka mého známého vyprávěla o tom, jak ona v Praze prožívala heydrichiádu. V tom osudném dvaačtyřicátém roce minulého století zrovna maturovala. Zdůraznila, že tehdy bývaly maturity velice přísné. V době protektorátu ještě obtížnější. Prý totiž existovalo nařízení, že čeští studenti nesmějí uspět stoprocentně. Jaké procento shora nařízené „neúspěšnosti“ to bylo, to už si nepamatuji.
V paměti mi však zůstala vzpomínka na faráře, který v té vypjaté době navštívil její rodinu a k úspěšně složené jí maturitě blahopřál. Byl to duchovní Matěj Pavlík, jeden z těch, kteří věděli, že se atentátníci skrývají v kryptě chrámu svatého Cyrila a Metoděje.
Jméno Gorazd mu dali Srbové
Matěj Pavlík byl z Moravy. Na svět přišel roku 1879 v Hrubé Vrbce na Hodonínsku. Po maturitě studoval bohoslovectví v Olomouci. V roce 1900 přicestoval do Moskvy, aby poznal názory pravoslavných duchovních. Poté vystřídal několik duchovněpastýřských míst na Moravě. Zajímavostí je, že studoval i psychologii a psychiatrii. Vědomosti získané studiem mu byly jistě k užitku, když se v době I. světové války stal polním kurátem na frontě. Pravoslavným biskupem se stal roku 1921 v srbském Bělehradu a přijal jméno Gorazd. Pro pravoslavnou orientaci se vyslovil pouhé čtyři měsíce předtím.
Již v době Mnichovské dohody bylo jasné, že Gorazd nebude stát stranou a že jeho hlas bude slyšet. V reakci na dohodu zaslal protest všem představitelům východní církve, ve kterém obhajoval právo Československa na existenci. Své ovečky v době okupace nabádal k ještě větší pospolitosti a semknutosti.
Sám se přihlásil nacistickým úřadům
Ovšem o úkrytu parašutistů se dozvěděl až v den vyhlazení Lidic. Neváhal a sešel se s tamním kaplanem Vladimírem Petřkem a děkanem Václavem Čiklem, aby se společně poradili, jakým způsobem převézt parašutisty na bezpečnější místo. Mnoho času nezbývalo a my víme, že jakékoliv úsilí bylo předem marné. Nacisté do boje o chrám sv. Cyrila a Metoděje nasadili na osm stovek vojáků a parašutisté neměli šanci.
Gorazd se zachoval velice statečně. Nechtěl, aby nadále trvalo krveprolití, a proto se hned druhý den rozhodl, že se vydá nacistickým úřadům. Zatčen byl v Horních Počernicích a po rychlém soudu, který se konal 3. září roku 1942, byl o den později popraven na Kobyliské střelnici. Spolu s ním tam naposledy vydechl i Jan Sonnevend – pravoslavný věřící, který parašutistům úkryt v kryptě chrámu nabídl, a děkan Václav Čikl.
Uctění památky
Jako mučedníka Gorazda po II. světové válce uctívali pravoslavní v Srbsku. V Československu byl svatořečen v září roku 1987 jako Gorazd II. , ale protože jeho tělo bylo po popravě spáleno, nemá církev k dispozici jeho ostatky. A tak se alespoň v pražském chrámu sv. Cyrila a Metoděje jako relikvie ukazují Gorazdova roucha, jsou po něm pojmenovány ulice v Praze, Brně, Moravské Třebové a v jeho rodné Hrubce existuje malý Monastýr svatého Gorazda.
Lenka Stránská