Runový výklad
Lze s rostlinami hovořit?
Proč nás trápí vysoký krevní tlak?
Zrcadla symbolizují čistotu, jasnost, schopnost cokoli odrážet s nestranností a bez jakéhokoli hodnocení či soudů.Pokud byla vyrobena speciálním postupem, měla zcela specifické vlastnosti a využívala se při magických rituálech a obřadech, ale také v rámci věštění. Mnozí lidé se kdysi zrcadel báli, věřili, že mohou pohlcovat a uchovávat energii všeho, co se v nich zrcadlí.
První magická zrcadla
První magická zrcadla byla kovová a kulatá. Podle mínění některých badatelů stáli za jejich vznikem čínští taoisté. Pro ně byla zrcadla branami do světa spirituality. Představovala vědomí a jejich kruhový tvar reprezentoval nekonečnost prostoru. Tato zrcadla používali taoističtí kněží k získání prorockých vizí, k věštění, k odvracení a vymýtání zlých sil. Pokud se vydávali někam na cestu, připevňovali si je na záda jako ochranu před démony a duchy. V dávných dobách používali magická zrcadla také mistři feng shui k odvracení smůly, zlé energie a všech nezvaných duchů z lidských obydlí, chrámů a svatyní. V učení feng shui jsou zrcadla považovaná za symbol hojnosti.
Co říkají vědci?
Vědecký výzkum potvrdil, že zrcadla mnohou lidem způsobit halucinace. Stačí je posadit v přítmí před zrcadlo a nechat je upřeně sledovat svůj obraz. U mnohých lidí se dostavil pocit, že tvář v zrcadle není jejich, že je ze zrcadla kdosi sleduje. Během experimentů se však také stávalo, že lidé spatřili na zrcadlové ploše podivné a někdy i dost děsivé vize. Ve vědeckých kruzích se tento efekt nazývá „setkání s jiným já“ a je úspěšně používán v psychiatrii.
Čínské disky
K nejpodivnějším a nejzáhadnějším předmětům na světě patří starodávná čínská zrcadla, jež jsou stará přes dva tisíce let. Byla nalezena v několika starověkých čínských hrobkách a představují malý disk s bronzovým odrazným povrchem. Na zadní straně jsou zdobena hieroglyfy a mystickými znaky. Moderní technologie nejsou schopné reprodukovat taková zrcadla a pro vědce je záhadou, jak je možné, že sluneční paprsky dopadající na povrch jeho přední strany promítají znaky či nápisy ze zadní strany ve světelné podobě na tmavou zeď. Je potvrzeno, že se tato zrcadla používala v Číně i v Japonsku, ale jejich přesný původ není znám. Ovšem stopy vedou do období čínské dynastie Chan (206 let před Kristem, až 24 let po Kristu). Ve starých záznamech lze dohledat zmínky o knize s názvem Zápisky o magických zrcadlech. V ní měl být návod na výrobu a fungování těchto zrcadel. Kniha se ovšem před více než tisíci lety za podivných okolností ztratila, a tak se jen spekuluje o tom, na jakém principu byla zrcadla vytvořena.
Přijít tomu na kloub se někdy v roce 1086 pokoušel Číňan Shen Gua, který tři taková zrcadla zdědil a sepsal o nich Eseje o snové tůni. Nakonec došel k závěru, že rozdíly v tloušťce přední a zadní části zrcadla a různá doba při chlazení kovu způsobily, že se na přední straně leštěného povrchu objevily nepatrné linie, které pouhým okem ale nejsou vidět.
Pečlivé a rozsáhlé pokusy evropských vědců mu o devět století později daly v lecčem za pravdu (s experimenty se začalo v roce 1832). Jak se ukázalo, povrch magických zrcadel reprodukuje vzory na zadní části díky velmi nepatrným nerovnostem v zakřivení. Tlustší části jsou o malinko plošší než ty tenčí, které jsou zase nepatrně vypouklé. Této vypouklosti dosáhli starodávní tvůrci složitým proškrabováním, následným leštěním a posléze potažením vrstvou amalgámu ze rtuti. Výsledkem byly drobné kazy na povrchu zrcadla, které se shodovaly se vzory na zadní části. Byly tak drobné, že je lidské oko nevidělo, zato fotony je rozeznaly velmi zřetelně. Když tedy zrcadlo odrazilo sluneční paprsky proti zdi, promítly se na něm tyto vzory ve zvětšeném provedení, jako kdyby procházely skrze kov prostřednictvím proudů světla. Jenže k čemu tohle bylo starým Číňanům vlastně dobré? Kurátor Národního muzea v japonském Kjótu Ryu Murakami je přesvědčen, že tato zrcadla sloužila při rituálech a magických obřadech slunečního kultu.
(xar)