Potřebujete posílit imunitu? Vyzkoušejte moxování!

Moxa se používá v tradiční čínské medicíně na prohřívání aktivních bodů na akupunkturních drahách, a to zejména v kontextu s nemocemi z chladu a vlhkosti. Základní surovinou pro výrobu moxy je pelyňkové vlákno, které po zapálení vyvíjí sálavé teplo. Lístkům pelyňku (Artemisia argyi) přisuzuje čínská medicína teplou (jangovou) povahu, hořkou a pálivou chuť, účinky na doplnění krve a energie čchi. Nejčastěji se využívá „vata“ z kvítků pelyňku formovaná do doutníků, které umožňují snadnou aplikaci. Vůně hořícího pelyňku u většiny lidí navozuje pocit uvolnění. Obecně má pelyněk po celém světě pověst byliny, která chrání před zlem. V lidové tradici se pelyňkem plnily polštářky na spaní, aby spánek nerušily zlé sny.
Ale zpět k moxování. Jak už bylo řečeno, moxováním se prohřejí, zklidní a uvolní vybrané části těla, ať už jde o postižené plochy či akupunkturní body. Teplo pelyňku prostupuje tělo, působí do hloubky, vstupuje do akupunkturních drah, doplňuje energii, podporuje oběh a vylučuje z těla chlad a bolest. Má silný tonizující účinek na organismus a posiluje jej tak v boji proti chronickým obtížím. Pozoruhodně účinné je moxování zejména u preventivního posílení těla a utužování zdraví, a to zejména během podzimních a zimních měsíců. Po moxování se v těle zvýší produkce červených i bílých krvinek a také hemoglobinu. Dochází ke zlepšení funkcí krevního oběhu i lymfatického systému. Moxování je ideální k léčbě chronických bolestí pohybového aparátu, k podpoře trávení a povzbuzení při vyčerpání organismu, posílí ledviny, má analgetický i protizánětlivý účinek.

Způsob aplikace a druhy moxování

Délka prohřívání je individuální. Většinou však trvá zhruba 10 minut (do doby než se na kůži objeví jemné zčervenání). Rozlišují se dva základní druhy moxování - přímé a nepřímé. Přímé moxování spočívá v přikládání moxových kuželíků přímo na pokožku. Často však zanechává stopy na kůži, proto není příliš oblíbené. Nepřímé moxování spočívá ve snadné aplikaci moxových doutníků, aniž dojde ke kontaktu mezi hořící moxou a povrchem těla. Zapálený doutník moxy se přidržuje v malé vzdálenosti od prohřívané oblasti či bodu (1 - 2 cm) tak, aby bylo pociťováno teplo. A to do té doby, než se pokožka viditelně prohřeje (zrůžoví, zčervená). Existuje několik způsobů aplikace moxového doutníku.
+ Bez pohybování - ve vzdálenosti, která je pociťována jako příjemná po dobu tří až pěti minut. Tato metoda je zejména vhodná pro prohřívání určitého konkrétního bodu u chronických obtíží.
+ Podélným pohybem – po dobu pěti až 15 minut se doutníkem pohybuje napříč prohřívaným místem vpřed a vzad, opět ve vzdálenosti, která je považována za příjemnou. Tato metoda je zejména vhodná při prohřívání podélných ploch.
+ Krouživě - po dobu pěti až patnácti minut se doutníkem krouží okolo prohřívaného místa. Lze využít zejména na prohřátí kloubů. Vzdálenost je určena subjektivním pocitem příjemného tepla.
+ Pohybem od a k prohřívaného místu - po dobu pěti až patnácti minut, čímž dochází k možnosti stupňovat intenzitu prohřátí. Po skončení práce je vhodné doutnající konec doutníku uhasit ve vodě, písku nebo v soli.

Na které obtíže se dá moxa použít a kdy není vhodná?

Své opodstatnění má při nadměrné citlivosti na chlad v kterémkoli věku, v rámci prevence (při sklonu k častému nachlazení), proti poruchám imunity, při zahlenění, pro doplnění tepla namáhaného organismu (sportovci, osoby pracující v chladu), při vyčerpání, slabosti a silné únavě, při únavovém syndromu, aplikuje se  na místa, kde je pociťován chlad (klouby, šlachy i svaly), při nadměrném pocení v průběhu dne, na podporu  imunity i trávení, při boji s artritidou či záněty šlach. Moxování může ulevit při Bechtěrevově chorobě, bolestech zad v oblasti beder, na ztuhlá ramena a krční páteř. Teplem mohou ustoupit bolesti břicha, deprese. Moxování naopak nelze aplikovat u osob hladových nebo naopak právě najedených, po požití alkoholu, v rámci horečnatých onemocnění, u těhotných žen v oblasti břicha, beder a kříže, pak také v blízkosti očí, velkých tepen a pohlavních orgánů, také při suchém dráždivém kašli.
(šál)