Klidný dech a šťastný život

Správné dýchání je klíčem ke zdraví a spokojenému životu, tvrdí Ing. Jarmila Mandžuková, autorka mnoha zajímavých publikací o životním stylu. Je tím nejdůležitějším, co k životu potřebujeme, účinnou pilulkou, univerzálním a dokonalým lékem, přitom ho máme zadarmo. Zeptali jsme se jí, jak spolu souvisí klidný dech a šťastný život.
„Většina lidí bere dech, výdech a nádech, jako samozřejmost. Dech je výborný nástroj pro ovlivňování naší psychiky, zdravotního stavu a jednotlivých orgánů, čímž ovlivňuje zcela zásadně délku života. Dýchání je komplexní proces, probíhající automaticky, bez našeho vědomí. Ale stejně tak ho můžeme vědomě ovlivňovat. Ve východních kulturách, například v Indii, Číně, Tibetu, je vědomí posvátnosti dechu hluboce zakořeněno v prastarých zkušenostech tamního léčitelství a celostním přístupu k léčbě nemocí. Nesprávně dýchat znamená nejen předčasně stárnout, ale i být odtržen od životodárné síly a vlastně nežít. Jednou z hlavních známek sešlosti stářím bývají změny dýchání a dušnost. Se stářím klesá vitální kapacita plic, tedy maximální množství vzduchu, které je možné vydechnout po maximálním nádechu. Bývá nejvyšší ve dvaceti letech, avšak v osmdesáti letech je výrazně snížena. Správným dýcháním můžeme vitalitu plic obnovit, zvýšit, což má za následek, že tělo zregeneruje a omládne.“

Říká se, že dech je neviditelná potrava…

„Dech je niterné spojení člověka s přírodou, vesmírem. Vzduch je naší primární živinou, která zásadním způsobem určuje kvalitu našeho života. Téměř ve všech starých kulturách je dech označován za nositele duše. V mnoha jazycích, i v češtině, jsou shodně nazývána slova označující dech, stejně tak duši a „ducha“ - sanskrtské prána, řecké pneuma, latinské spiritus, hebrejské ruach… Dýchání je hnací síla našeho života. Význam dechu podporují i současné výzkumy. Bylo zjištěno, že tělo získává energii z osmdesáti procent z dechu, zbylých dvacet procent připadá na spánek a jídlo. My ale využíváme kapacitu plic jen asi ze třiceti procent. Není tedy divu, že únava a vyčerpání, bolesti hlavy, nespavost a další zdravotní obtíže jsou úzce provázány se špatným dýcháním. Stres, chaos a disharmonie současného života nás nutí dýchat mělce, rychle, překotně, díky čemuž ztrácíme životní sílu a vitalitu. Dýchání přirozeným způsobem pomáhá obnovit energetický potenciál těla a je to nejlevnější pilulka na všechny nemoci. Jakmile se nám podaří zlepšit dýchání, dostaneme do ruky mocný nástroj k dosažení zdravého života, který nás bude naplňovat uspokojením.“

Mohou potíže s dechem, dušností, nějak souviset s životním stylem, nadměrným stresem?

„Mohou být signálem, že člověk nemá dostatek kyslíku k uspokojování potřeb těla. Je to zároveň i signál, že člověk má nedostatek podnětů a radosti. Dýchací potíže by měly vést k zamyšlení, jak se znovu nadechnout. Receptem je neizolovat se, ale více chodit do společnosti, mezi lidi. Zahrnout do svého života aktivitu, která prospěje tělu i duši, po určité době se dušnost projeví jen sporadicky. Ve vztazích, ať už pracovních, partnerských a jiných, je nezbytné včas si vymezit svoje hranice, zajistit si životní prostor. Dýchání představuje komunikaci, která je při léčbě dýchacích potíží nezbytná. Známá rčení - sotva popadám dech, mám všeho po krk a dusím se - ukazují na nemožnost volně dýchat, neschopnost dát věcem volný průběh, uvolnit napětí a agresivitu. Souvisí s tím i odpor ke změnám a nedůvěra v běh života. Trpíte-li dušností, zeptejte se sami sebe. Co mě tíží či přetěžuje? Z čeho sotva popadám dech? Žiji svobodně a naplno, nebo mě svazují obavy a strach? Umím říkat NE a vytvářet si dostatečný životní prostor?“

Měla byste pro čtenáře Spiritu radu, jak podpořit vitalitu a duševní svěžest?

„Ranní dechový rituál je jednoduchý a optimální je vykonávat ho krátce po probuzení. Nejlepší je zaujmout pozici vleže na zádech. Zavřeme oči, uvolníme se a snažíme se zaměřit pozornost na svůj dech. Začneme zvolna, ale rytmicky, dýchat nosem. Ruce máme podél těla a dlaně rukou otočíme vzhůru. Každý nádech by neměl trvat déle, než napočítáme do pěti a při tom si představujeme, že zároveň s každým nádechem vstupuje do našeho těla prána, tedy vesmírná energie. Pomyslíme si, že pránu vdechujeme přímo ze zářivého slunce. Tento čistý světelný ozdravný proud protéká naším tělem z plic a proniká každou částí našeho těla až do konečků prstů. Zároveň vdechujeme nekonečnou radost, lásku, vděčnost, klid a mír do svého těla. Tak se asi desetkrát nadechneme a vydechneme ve stejném rytmu.“
Marcela Vosecká